Můj život se španělštinou krok za krokem
Poprvé jsem španělštinu uslyšela od Shakiry, když jsem byla ještě ve školce. A pak, když jsem byla na prvním stupni základní školy, s mou tehdejší nejlepší kamarádkou jsme se zamilovaly do filmu High school musical Mexico. Dívaly jsme se na to pořád dokola a měly tam i své idoly. Opisovaly jsme si písničky ve španělštině do sešitů a také jsme si půjčily z knihovny španělský slovník a první, co jsme se naučily bylo ¡Déjame vivir! (Nech mě žít!) :-) Jak neobvyklé :-)
Ale tuto kapitolu nepovažuji za moje začátky ve španělštině, protože při novém startu už jsem si nepamatovala ani jedno slovíčko. :-D
Následovala pauza od španělštiny
Jednoho dne odpoledne, když jsem měla dělat v šesté třídě úkoly do školy, ale místo toho jsem se dívala na Ošklivku Betty :-), se mě moje mamka zeptala, jestli vím, že Nicolas Mora (kamarád Betty) je ve skutečnosti zpěvák Mario Duarte? A TOUTO OTÁZKOU TO VŠECHNO ZAČALO. Začala jsem bádat na internetu, co vlastně Mario zpívá a odkud je. Zjistila jsem, že je z Kolumbie a má svou vlastní kapelu La derechu. První písničku, kterou jsem se od této skupiny naučila, byla "Emociones".Byla jsem nadšená, že už umím z té španělštiny něco vyslovit. :-D
Úplnou náhodou moje teta měla doma učebnici Španělština nejen pro samouky, pomalu jsem se z ní tedy učila a pečlivě jsem si všechno zapisovala do sešitů. Na gramatiku jsem měla malý sešit, kde jsem si podtrhávala barevně, malovala obrázky a na procvičování jsem měla také jeden malý sešit, ale tam už se předpokládalo, že se tam bude čmrkat a škrtat. Slovíčka jsem se učila z učebnice, ale vždy jsem si je zkoušela v tom mém čmrkacím sešitě, abych se přesvědčila, že je opravdu umím.
Tenkrát to bylo ještě o tom, že jsem na počítači měla jen hodinu denně. Jakmile jsem tu hodinu přesáhla, naši už za mnou chodili, že mám "vyčerpáno". :-D Takže nebylo opravdu moc jednoduché hledat si za tu hodinu nějakou gramatiku na internetu a ještě k tomu dělat nějaká interaktivní cvičení.
Tímto způsobem to pokračovalo až do té doby, kdy za mnou rodiče přišli, že si nepřejí, abych se španělštinu učila. Báli se totiž, že se mi to plete se školou a že nemám čas se učit na předměty, když svůj čas trávím se španělštinou. Na rok jsem musela španělštinu odložit a učebnici vrátit tetě. Teď už rodiče svým způsobem chápu. :-)
Následovala roční pauza.
Několikrát za ten rok jsem se sice nakoukla do mého sešitu gramatiky, ale moc to nepomáhalo. Po roce, kdy jsem rodičům dokázala, že se mohu věnovat škole zároveň i se španělštinou, učebnice se mi zase vrátila a pokračovala jsem dál. Přišla chvíle, kdy jsem došla na závěr knihy, tzn. do 44. lekce a zjistila jsem, že vůbec nic neumím. Vzala jsem tedy učebnici a ještě jednou jsem procházela lekci za lekcí.
Poté už jsem měla trochu více vědomostí, ale pořád to nebylo ono. Začala jsem se tedy učit slovní zásobu z různých témat, např. ve městě, v divadle, u lékaře atd.
Gramatiku jsem tak nějak zvládala, slovíčka také...a co teď? Bylo na čase už konečně mluvit. :-)
A přišlo období, kdy jsem dostala svůj první notebook cca v 15 letech. Na facebooku jsem začala vyhledávat tématiku se španělštinou a samozřejmě nějaké skupiny, kde se mluví španělsky. Stačí, když člověk ve skupině okomentuje jeden příspěvek a už si ho deset lidí přidává do přátel. (Moje zkušenost) Můj první španělský mluvící facebookový kamarád byl z Kolumbie a když jsem s ním vedla moje první konverzace ve španělštině, měla jsem na zemi otevřené všechny učebnice, sešity, papíry (protože na stůl se mi už nevešly) a rychle jsem v nich listovala a hledala správnou gramatiku, abych se před Kolumbijcem neznemožnila. :-D
Později jsem v jazykové skupině "Lenguajero" narazila na mého kamaráda Gustava ze Švédska. Společně jsme si vyměňovali zkušenosti a znalosti ze španělštiny a když jsem sebrala odvahu, tak jsme i ve španělštině skypovali. :-D S ním jsem postoupila v jazyce opravdu neskutečně moc. Psali jsme si každý den a opravovali si navzájem chyby. Když jsem měla nějaký dotaz ohledně gramatiky, se kterým jsme si oba nevěděli rady, napsala jsem na Lenguajero a tam mi to vždy objasnili. Ihned jsem si odpovědi z komentářů psala do mého gramatického sešitu. Byl to neuvěřitelně krásný pocit zastavit se a říct si: "Já mluvím španělsky." :-D
Časem jsem objevila zpěváka "Juanese", kterého všichni jistě znáte díky jeho písničce "La camisa negra". Připojila jsem se na facebooku do jeho fanklubu a všichni, kteří tam byli, měli na facebooku přezdívku "Juanatica" (pro holky) nebo "Juanatico" (pro kluky). Vzniklo to spojením Juanes a Fanático. :-D Takže jsme byli jedna velká "rodina" a psali jsme si mezi sebou. Proto jsem na facebooku "Marie Juanatica Horáková".
Ale úplně to nejkrásnější období přišlo, když jsem poznala jednu moji kamarádku z Česka, která měla přítele Mexičana a kamarád toho přítele měl v Mexiku rádio "El Rocanrosaurio". Na stránkách rádia byl živý chat a každou noc jsme se tam scházeli a psali si španělsky. A kromě toho moderátor nás vždycky zdravil do éteru. Když mě zdravil a představoval mě celému Mexiku, tak jsem z toho byla hotová. :-D Také jsem jedné moderátorce z tohoto rádia posílala jen tak na facebooku hlasovou zprávu a jí se líbila moje španělština, tak tu zprávu pustila do éteru. :-D Na rádiu jsem byla většinou o prázdninách, protože jsme tam bývali až do rána a to by se ve školním roce nedalo dělat.
V tomto období jsem hodně vyhledávala kolumbijské zpravodajství, televize a vůbec všechno, co se týkalo Kolumbie. Každý večer jsem se dívala na kolumbijskou televizi Telemedellín a četla jsem zpravodaj El Tiempo. Vůbec mi nevadilo, že jsem tomu nerozuměla. Aspoň jsem z televize odposlouchala přízvuk a ze zpravodaje jsem si pravidelně vypisovala neznámá slovíčka.
Teď, když chce ode mě někdo radu, jaký film je nejlepší na zlepšení ve španělštině, tak mu musím říct, že opravdu nevím, protože španělský film jsem nikdy neviděla ani jeden. :-) Vše, co jsem ve španělštině kdy viděla, byla Ošklivka Betty, Extr@ a Kachorra. Jinak se opravdu učím jen s kolumbijskou televizí. A samozřejmě písničky ve výuce hrají velkou roli.
Také jsem v mé vesnici později poznala mou kamarádku Dorotku, se kterou až do teď mám konverzace ve španělštině. Takže mám vše: konverzaci, poslech, psaní i čtení. :-)
V mých osmnácti letech už jsem se v jazyce cítila velmi komfortně a začala jsem jej vyučovat. Založila jsem si "Jazykové kurzy Gabo" a učila jsem online přes skype. Toto trvalo zhruba rok a půl. Poté jsem musela skončit, protože výdělek byl velmi nestabilní. Byla jsem tenkrát nezkušená v businessu a nechala jsem studenty, aby mi platili až po lekcích a nedopadlo to dobře. Do teď mi někteří dluží tisíce. A to, co se mi nelíbilo nejvíce bylo to, že když se student nadchl pro španělštinu, chtěl, abych mu vytvořila lekce třeba na měsíc dopředu (když to byly emailové lekce), já jsem mu je udělala a on mi to pak najednou vypověděl, protože zjistil, že se vlastně musí učit.
Později mi toto všechno přestalo stačit a moc jsem chtěla poznat nějakého rodilého mluvčího, se kterým bych každý den procvičovala mou španělštinu. Tak, jako dříve s Gustavem. Hned na to si mě přidal do přátel jeden kluk z Kolumbie, Giovanni (můj nynější snoubenec a další správce skupiny Španělština pro samouky). Když jsem skládala maturitu a nemohla jsem španělštinu aktivně procvičovat, tak jsem byla moc ráda, že jsem aspoň každý den mohla mluvit s Giovannim.
Po roce a půl přijel za mnou do Česka a začátky pro mě byly krušné (z hlediska jazyka). První dny jsem si nemohla zvyknout na neustálé používání španělštiny, takže jsem odpovídala pořád jen "Sí", "No", "Ehm" :-D. Také ráda vzpomínám na okamžik, když jsme o víkendu prali a já jsem se ho ptala, jestli mám už vypojit ze zásuvky pračku a Giovanni mi odpověděl nějakou delší větou, kterou jsem úplně nepochytila, tak jsem mu tu pračku prostě vypojila. Podíval se na mě s výrazem "Hej, co děláš?" No, ono to znamenalo nevypojovat. :-D
Hned týden po Giovanniho odjezdu z Česka jsem se svou bývalou prací jela do Peru. Pracovala jsem tam jako překladatelka, tlumočnice a recepční. Tam jsem se opravdu utvrdila v tom, že španělsky umím, protože všechna ta práce tam vyžadovala neustálé mluvení. Můj největší zážitek byl tlumočit 6 hodin tahem.
A teď jsem zde a vymýšlím a realizuji pro vás projekty ve Španělštině pro samouky. :-) Podle mě je to úplně ten nejlepší způsob, jak se vy můžete naučit španělsky bez finanční ztráty a když vás to nebude bavit, můžete kdykoli odejít. Já nepřijdu o peníze a mohu se tímto způsobem realizovat. :-)
Pokud jste dočetli až dokonce, tak vám velmi děkuji a také za veškerou vaši podporu a přeji vám všem ¡Feliz día! :-)