Moje nečekané a nepřející "paro"

Nevím, jestli to někdo z vás také zažívá / zažil, ale takové "paro" je opravdu dost nepříjemné. Hned vám vysvětlím, proč.

Když se Čech začne učit španělsky, je jasné, že má český přízvuk, zasekává se při mluvení, dělá gramatické chyby, neumí popisovat složitější situace atd.

Toto všechno jsem zvládla během svého studia eliminovat. Ale objevil se jiný nešvar, který jsem nazvala "paro", což v přesném překladu znamená "zastavení (se), zdržení (se), zástava". V době, kdy už jsem mluvila plynule, téměř bez chyb a všechno šlo jak po másle, jsem najednou začala mít výpadky. Zkráceně řečeno, jeden den jsem mluvila jako rodilá mluvčí, mé okolí se divilo, můj kolega v Peru mě chválil, že jsem jejich nejlepší překladatelka, která tam kdy byla a najednou jsem následující den nebyla schopna španělské věty, skoro ani slovíčka. Začala jsem se zasekávat, dělala jsem neuvěřitelné gramatické chyby a ani si neumíte představit, jak moc jsem se styděla.

Nejhorší z toho všeho bylo, že jsem nikdy nevěděla, kdy toto "paro" zase přijde. Objevovalo se totiž velmi nepravidelně. Obvykle jsem jej mívala tak dvakrát do týdne. Nemohla jsem se na něj nijak připravit, ani psychicky. Hrozné také je, když máte vysvětlovat nějakou věc, která není úplně pozitivní, nebo se musíte obhájit a nastane "paro". To se přímo usvědčíte, i když jste nic špatného neudělali. :-D

Když jsem přijela z Peru, řekla jsem si, že takto to dál nejde. Chytla jsem učebnice a začala jsem se učit velmi intenzivně. Četla jsem, poslouchala jsem, hodně, ale opravdu hodně jsem mluvila a všechno toto přineslo ovoce. Dnes se ještě u mě místy paro vyskytuje, ale jen třeba jednou za měsíc.

Další nedostatek, který mě hlavně v této době trápí, je moje fóbie mluvit španělsky přes obrazovku. Je to pro mě úplně něco jiného, než když jsem přímo v zemi, kde osobně mluvím s těmi lidmi španělsky, nebo tady v Česku, když třeba na ulici s někým osobně mluvím. Mluvení přes obrazovku je v mém případě vykročení z mého českého bytu plný českých věcí do španělského virtuálního světa, odkud mě přetahují na svoji stranu ty české věci v mém českém bytě v českém městě. Nevím, jestli to popisuji dost srozumitelně, ale přesně takto to na mě působí. Ale je dobře, že se teď můžu překonávat díky distančnímu studiu. 😊