Školu jsem chtěla každým dnem vzdát
Už dlouho na tomto blogu nevyšel žádný článek, takže je čas to napravit. :-) Od začátku mého studia na vysoké škole, jsem vás informovala o průběhu studia na stránkách https://univerzitniokenko5.webnode.cz. Dávala jsem informace takto veřejně, protože mám komunitu nadšených španělštinářů a mezi nimi byli i zájemci o studium španělštiny na VŠ. Ten blog byla tedy snaha jim to přiblížit. Dnes se chci v tomto článku věnovat studiu od úplného začátku až do konce. To znamená, jak tomu příjemnému, tak tomu nepříjemnému.
Studium španělštiny na VŠ jsem plánovala už od 3. ročníku (možná už od 2.) střední školy. Chtěla jsem prvně jít studovat do Olomouce, ale kvůli tomu, že jsem byla zaměstnaná a jedině v Ostravě nabízeli studium kombinovaně, tak jsem zvolila Ostravu.
Prvák nezačal zrovna klidně. Přes den jsem chodila do práce a ve zkouškovém období jsem se učila přes noc. V práci to na mně samozřejmě bylo poznat, což společně s covidovou situací dalo dohromady moji výpověď ze strany zaměstnavatele. Z hlediska výuky prvák hodnotím jako nejtěžší kvůli fonetice a fonologii. A celkově to pro mě bylo nové, takže jsem nevěděla, jak to pořádně uchopit, ale bavilo mě to a byla jsem do studia zapálená narozdíl od dalších ročníků.
Druhák byl taky krušný, protože od začátku prvního semestru až do jeho konce měla moje máma zdravotní problémy a všichni jsme jí byli nápomocní. Školu jsem hodně zanedbávala a vůbec jsem se neučila. V té době jsem byla lektorka španělštiny, takže jsem musela odvolat všechny klienty. Do školy jsem dělala jen seminární práce, kterých teda bylo víc, než dost. Musela jsem i dokonce požádat školu o to, aby mi nějaké ty práce přesunula na jiný termín a to samé se zkouškami. Ostravská škola je v tomto naprosto perfektní a všichni vyučující mi vyšli vstříc. V letním semestru to pro mě byly jen nervy, protože jsem všechno doháněla a tam začala moje studentská krize, která trvala až do konce třeťáku. Každý den jsem tu školu chtěla vzdát, ale slíbila jsem tátovi, že ji dokončím. Ta krize byla absolutní znechucení ze všeho. Nechtěla jsem už pokračovat, chtěla jsem to vzdát a upřímně, vztekala jsem se jako malé dítě, kterému se nechce jít s maminkou na procházku.
Ve třeťáku v prvním semestru se ve mně něco zlomilo a řekla jsem si, že už takto vyždímaná a téměř nervově zhroucená pokračovat nemůžu, že chci vrátit mé staré já a chci zase žít. Na školu jsem teda začala opět kašlat, ale tentokrát úspěšně bez toho, aniž bych musela prosit vyučující o přesunutí termínu. Všechny seminární práce jsem odflákla, protože jsem pochopila, že je to jen o tom práci odevzdat. Vyučující mi k tomu napsali jen komentář a víc se tím nezabývali. Ve zkouškovém jsem se samozřejmě poctivě učila a známky jsem měla dobré. I když, musím říct, že mi na nich teda vůbec nezáleželo. Ptáte se, co jsem během semestru dělala, když ne školu? Vrátila jsem se k mému online projektu "Nadšení samoukové", protože to bylo to, co mě nejvíc naplňovalo a dělalo šťastnou.
Ke škole jsem se naplno vrátila až ve třeťáku na jaře, protože bylo potřeba si sednout a intenzivně psát bakalářku. Moji spolužáci šli ke státnicím v červnu, ale já jsem se rozhodla, že si to prodloužím, protože nebylo kam spěchat a šla jsem až v srpnu. Takže, i s tím, jak jsem na to pak kašlala, tak jsem úspěšně získala bakalářský titul. :-)
Chtěla bych jen upřesnit, že mé milované mamince rozhodně nic nedávám za vinu a ani to není kritika školy, protože ta je naprosto skvělá. O tom ale až někdy příště. Tento článek je jen konstatování mé studentské reality. Ale mezi tím vším stresem mě těší, že jsem všechny zkoušky ve všech šesti semestrech udělala hned napoprvé. :-)
A asi se nebudete divit, když vám řeknu, že jsem rozhodně nechtěla pokračovat ve studiu a jít na Mgr. Samozřejmě, že se ale našli tací, kteří mě do navazujícího studia "cpali" vrchem spodem a vůbec nechtěli slyšet, co jsem prožívala. No jo, holt "sytý hladovému nevěří".
A jak teď zpětně hodnotím studium španělštiny na vysoké? Šla jsem do toho s tím, že si chci rozšířit obzory ve španělštině, protože učebnice pro samouky už mi víc vědomostí nenabízely. Nikdy jsem ale neplánovala , že to chci studovat kvůli budoucí práci. To se bohužel zrodilo v cizí hlavě a já s tím absolutně nejsem v souladu. Obzory mi škola rozšířila teda dokonale. Dozvěděla jsem se velkou spoustu věcí o akademické španělštině, o Španělsku, literatuře, dějinách atp. Rozhodně to nebylo zbytečné a jsem ráda, že jsem školu absolvovala. Ale upřímně, už bych jazyk na vysoké nikdy nestudovala. Je to úplně něco jiného, než samostudium nebo výuka na jazykové škole a já jsem právě zjistila, že raději jazyk studuji po praktické stránce, ne po akademické.
Kam tedy dál? Je mi líto, že v průběhu mého studia se rozšířila fáma, že po škole budu určitě pracovat se španělštinou, protože přece proto ji studuji. Ne ne. Toto jsem nikdy neřekla a pravda je taková, že díky tomu, že už se pár let věnuji sociálním sítím a obecně online marketingu, tak chci jít tím směrem. A taky společně s mým týmem budujeme online projekt "Nadšení samoukové", který má za cíl rozšířit povědomí o zážitkovém studiu jazyků a také o studiu jazyků rovnou z praxe bez učebnic. S týmem tedy vytváříme učební materiály pro samouky všech cizích jazyků, ne jen pro španělštinu. To je taky jedna ze změn v mém životě - nechci se věnovat pouze španělštině, ale více jazykům. Tento projekt všem nabízí studium a hlavně praxi ve více jazycích naráz. Nezáleží na jazykové úrovni člověka, ale na jeho odhodlání.
Mějte se pěkně! :-)
Vaše Marie
PS: Tady jsou mé známky za celé studium. To je asi jediná věc ke chlubení. :-D