Tři dny na cestě do Peru

Cesta do Peru bylo moje nejrychlejší rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Jeden slunečný den se mě šéf v práci zeptal, jestli bych chtěla a mohla jet do Peru pracovat. Vůbec jsem se nerozmýšlela a řekla anoooooo. :-)

Moje cesta byla opravdu dlouhá. Původně měla trvat jen jeden den, ale nakonec se to protáhlo. Vyjela jsem v neděli 21. 7. 2019 o půl druhé ráno z Brna do Vídně se Student Agency. Okolo páté hodiny jsem byla na letišti a o půl osmé ráno jsem vyrazila směr Zurich (Švýcarsko). Měla jsem strach letět sama, protože jsem absolutně vůbec nevěděla, jak to na letišti chodí. Vždycky, když jsem někam letěla, tak to bylo se školou a všechno zařizovala paní učitelka. Takže já se o nic starat nemusela. V Zurichu to bylo všechno honem honem. Nevěděla jsem, kde co je a kam mám jít. Naštěstí se mě ujala jedna slečna a všechno mi vysvětlila. Na poslední chvíli jsem se dostala ke správnému gatu. Ale, abych se ještě ujistila, že je to opravdu můj let, zeptala jsem se jedné paní, která uváděla cestující do letadla. To jsem asi neměla dělat, protože po mě chtěla povolení k vycestování do USA (ESTA). No a to jsem neměla, protože jsem o ESTA nevěděla. Ta paní naštěstí byla ochotná a všechno mi vysvětlila. Řekla mi, abych si během dne vyřídila povolení ESTA a příští den ráno můžu odletět do New Yorku. No, tak dobře. Tak trochu smutně jsem si vyzvedla kufr a šla hledat místo, kde si můžu vytvořit povoleni ESTA.

Lítala jsem od jednoho zaměstnance ke druhému (doslova) a nikdo mi nedokázal přesne říct, kde si to můžu zařídit. Až naštěstí jeden pán okamžite řekl, ať jdu za nim k pultu, že jedna slečna mi to udělá na počkání. Jee, to jsem si oddychla. Za půl hodinky byla ESTA na světě. Zbytek dne už jsem měla volno, tak jsem se trochu prospala na lavičce. Švýcarské letiště se mi zdálo opravdu nepřehledné, tak jsem raději zůstala na jednom místě, abych se ještě někde neztratila.

WIFI JE TAM ZDARMA, ALE JDE JEN 2 HODINKY, PAK TO VYPADNE A MUŽETE  SE     PŘIHLÁSIT ZDARMA OPĚT PO 7 HODINÁCH. DŘÍV NE!

Přiští den v 10:10 hodin ráno jsem měla odlétat do New Yorku. Bohužel důkladná kontrola byla nezbytně nutná, takže jsme nakonec odlétali o půl dvanácté. Let trval asi 6 hodin a celou dobu jsem se smiřovala s tím, že nestihnu let z New Yorku do Limy. Což se taky nakonec stalo. Přiletěla jsem do New Yorku presne ve chvíli, kdy odlétalo letadlo do Limy. Pocity jsem měla všelijaké. Na jednu stranu jsem si řikala, že je to možná i lepši, protože nebudu muset spěchat, vše proběhne v klidu beze spěchu, ale na druhou stranu jsem už chtěla byt v Peru. Byla jsem už ze všeho hrozně unavená. Prošla jsem kontrolou, vyzvedla jsem si kufr a šla někam přečkat den i noc. Začalo mi být všechno úplně jedno. Prostě jsem si říkala, že to nějak dopadne. A pomohla mi hláška ze seriálu Hospoda, kdy Jan Kanyza pronesl - "Ješte se nestalo, aby něco někdy nějak nedopadlo." Do hotelu jsem raději nešla, protože jeden nikdy neví, kdy ho zase někdo překvapí s nějakým povolením nebo vízem. Ke spánku jsem se uložila hned vedle jedné restaurace a zásuvky, protože můj telefon už byl taky mrtvý. V New Yorku na letišti bylo hooodne rušno, absolutně jsem se neměla šanci vyspat. Byla tam hrozná zima a když už jsem únavou nevydržela a položila si hlavu na stůl, tak mě vzbudila policie, že jestli mi něco není a jestli jsem v pořadku. Tak jsem si jen povzdychla a počítala minuty kdy už bude konečne ráno.

NAŠTESTÍ WIFI V NEW YORKU JE ZDARMA A JDE POŘÁD.