Vztah na dálku

Vztah na dálku není pro pár, který na to tzv. "není". Pokud máte pochybnosti o tom, jestli budete jeden z těch šťastných párů a vyjde vám to, tak to raději vzdejte hned na začátku. Bude to bolet méně než za pár měsíců. Ze začátku jsem přemýšlela, jestli tento článek vzít obecně, nebo psát o mém vztahu se svým kolumbijským ex-přítelem. Nakonec jsem se rozhodla to zkombinovat. 

Jak jsem se dostala ke vztahu na dálku?

Jeden prázdninový den roku 2017 jsem otevřela svůj facebookový účet a vykoukla tam na mě žádost od mého tehdy budoucího přítele. Psali jsme si asi dva týdny a poté jsme spolu začali chodit, jak já říkám "z blbosti", vtipkovali jsme a vznikl z toho vztah přes internet. 😊 Tajili jsme to oba dva, protože ten, kdo nic takového v životě nezažil, to nepochopí a člověku se posmívá. Z toho jsme měli strach.

Rozjetý vztah a fyzické setkání v nedohlednu

O Vánocích roku 2018 jsme si oba dva začali připouštět, že nejsme spolu naživo. Byli jsme na tom psychicky hodně špatně. A v dubnu roku 2019 konečně přijel. 😊

První setkání

Toto byla ta nejdivnější situace, co jsem kdy zažila. 😆 V té době jsem bydlela v Brně a jela jsem přítele vyzvednout k vlaku. Následně jsme čekali na tramvaj, která dlouho nejela a široko daleko nikdo nebyl, nic se nedělo, takže jsme se museli bavit jen mezi sebou. 😅 Oba dva jsme měli strašnou trému. Modlila jsem se, ať už konečně jede ta tramvaj. 😀 Když jsme už teda konečně přijeli do bytu, tak jsem samou trémou nevěděla, co dělat. Tak...asi se najíst, že? Ze mě tréma opadla asi po týdnu a z přítele prý hned po prvním dnu. Já vím, že divné bát se toho druhého, když už jsme měli rok a půl vztahu za sebou, ale nevíte, jestli se tomu člověku budete líbit i v reálném životě, nebo jestli naopak třeba vy jste si jen nevysnili charakter vašeho partnera a nebude to teď vše jinak. Ti, kteří tvrdí, že internetový vztah není to samé, co normální vztah, mají bez pochyby pravdu. Je jasné, že oba dva jsme poznali něco, co jsme o sobě ještě nevěděli. Například nějaké návyky, názory atp. Po třech měsících se musel vrátil zpět do Kolumbie, jelikož tu měl jen turistické vízum. Takže nám zase nezbylo nic víc než být spolu zase jen přes internet.

Depresivní myšlenky

Je naprosto normální, pokud upadáte do beznaděje a depresivních myšlenek, to k tomu patří. U mě není problém probrečet celý den a říkat si: "Proč tu ještě není? Kdy tu bude? Jak dlouho to ještě bude trvat? Já už tu nechci být sama bez něj. Nezvládám to." Když to jde dobře, trvá to jeden den, pokud hůře, tak jeden až několik týdnů. Pokud špatně, tak to trvá i několik měsíců. Například minulé léto jsem měla depresi celé prázdniny a vytáhl mě z toho až projekt "Španělština pro samouky". To odloučení si nesmíte připouštět a prostě žít. Pokud na to myslíte často, doporučuji si něčím zaměstnat hlavu. Čímkoli.

Výhody vztahu na dálku

Výhodou podle mě je určitě to, že ať jdu kamkoli a vím, že s sebou budu mít internet, nemusím říkat, kam a s kým jdu a kdy se vrátím. Pokud se přítel zeptá, co dělám, tak mu to prostě jen oznámím. Samozřejmě, pokud vím, že přístup k internetu mít nebudu, tak je na místě partnerovi sdělit, kdy se asi tak vrátím, aby neměl strach. Protože je přece jen na druhém konci světa a strach, jestli se mi něco nestalo, je oprávněný. Dále se nikomu nemusím přizpůsobovat. Dělám si, co chci a chodím si, kam a kdy chci. Taky můžeme snít a plánovat budoucnost a těšit se na to. Rozhodně je to lepší, než mít už všechno za sebou a nemít se na co těšit.

Nevýhody

Největší nevýhoda je určitě to, že tu není fyzicky. Nemůžu si s ním popovídat, kdykoli chci a nemůžeme mít společné zážitky. Někdy si člověk připadá sám, a to jen přidává výše zmíněné depresi. Musím čekat, až mi napíše, a to souvisí s tím, co mě na vztahu na dálku přímo štve. Když chci řešit něco urgentního a důležitého, musím čekat, až přítel dojde z práce, což zase souvisí s časovým posunem. Protože když on přijde z práce, já už spím. Pokud chci teda něco řešit a on je zrovna v práci, dočkám se například pouze jedné věty za hodinu. Proto tvrdím, že vztah na dálku je velmi nepraktický. Můj přítel je Latinoameričan a slovo dochvilnost jim moc neříká. Takže když řekne "Hned přijdu.", tady by to znamenalo například do 15 minut. No...přítelův rekord je 6 hodin. 🙄 Navíc, když je během těch 6 hodin zaneprázdněný a vypne si telefon, tak si asi umíte představit, jak běsním. Toto mě štve asi nejvíc, ale je to spíš otázka kulturního rozdílu. Další nevýhodu jsem hodně cítila v Brně, když jsem tahala těžké nákupy z obchodu a vždycky jsem si říkala "No, mám přítele, ale na druhým konci světa. Kdyby tu byl, určitě by mi pomohl." No, ale to slovíčko "kdyby". 😊 Taky mi vadí, že nemůžeme společně slavit narozeniny a další svátky.

Náš vztah nám bohužel nevyšel, ale paradox je ten, že to bylo z úplně jiných důvodů než z toho odloučení. I kdyby se mnou fyzicky byl, tak by se to stejně stalo. No nic...ale bylo to hezké. :-) 

Vaše Marie